Lidé si ji pamatují především jako velmi aktivní propagátorku lidové kultury, tradic a spolkového života na Hané. Mnoho let stála v čele asociace folklorních souborů a muzik. Bez její energie si nelze představit každoroční Setkání Hanáků… dlouhé roky taky úspěšně podniká v oblasti bydlení a nemovitostí. Teď ale především kandiduje do Senátu. Mezi témata, která by v horní komoře parlamentu ráda řešila, jsou dostupnost bydlení, kvalita potravin a také problematika péče o seniory.

Nezlobte se, ale mně to pořád jaksi nejde dohromady. Vy a kandidátka do Senátu…

I mně tahle věta zní ještě pořád zvláštně. Nebo když to řeknu i s trochou sebeironie: tohle bych do sebe nikdy neřekla (usmívá se…)

Tak jak k tomu došlo?

Oslovili mě lidé z mého okolí, kterým důvěřuji. Ptali se, jestli bych jako nezávislá kandidátka nešla do souboje o Senát na Prostějovsku. Moje první reakce byla záporná. Přesto jsem si nechala pár dní na rozmyšlenou a poctivě zvažovala všechna pro a proti. O politickém angažmá jsem totiž dřív vůbec nepřemýšlela. Moje práce a dobrovolnické aktivity ve prospěch hanáckého folklóru mě vytěžují natolik, že mi to nikdy ani nepřišlo na mysl. Hlavou se mi honily otázky jako „Proč já? Proč oslovili právě mě?“ Ale potom taky: „Vlastně proč ne já?“ A tak se nakonec z „ne“ stalo „ano“.

Kandidujete jako nezávislá, ale nominovali vás Lidovci. Není to v dnešní době, kdy tahle politická strana čelí řadě problémů, trochu hendikep?

I když kandiduji pod jejich záštitou, tak se při rozhodování o jednotlivých tématech řídím jen vlastním úsudkem. Jak vždycky říkám: Mám svou hlavu. A taky nejsem slepá a vidím problémy lidovecké politiky. Výtky slyším od lidí prakticky denně, když se snažím postupně navštívit všech 111 obcí volebního obvodu Prostějovska, Konicka a části Přerovska. Stejně mě to ale neodrazuje od toho, abych své jméno, které je vlastně i mou značkou, spojila právě s touto stranou. Je to jediný subjekt na české politické mapě, jehož program je postavený na konzervativních hodnotách s otevřeným (liberálním) pohledem do budoucna.

Co byste jako senátorka ráda dokázala, udělala, změnila?

Už ve vaší otázce je kousek odpovědi. Já bych opravdu ráda některé věci změnila. Je nejvyšší čas začít systematicky pracovat na dostupnosti bydlení, umožnit lidem jíst lokálně, a přitom za dostupnou cenu a udělat z důstojného života seniorů prioritní téma.

A péče o starší členy naší společnosti podle vás nejsou prioritou?

Rozhodně ne. Mám za to, že společnost je vůči potřebám a zájmům seniorů většinově lhostejná. A ne, není to jen pocit či dojem, je to moje postupně se potvrzující přesvědčení. Jsem velmi často mezi lidmi. Naslouchám jejich příběhům a potřebám. Mají obavy z nemoci a z toho, že se o ně náš systém nedokáže postarat. Přejí si svůj život dožít doma, mezi svými, ale obávají se, že to nepůjde. Vadí jim zrušení dosavadního schématu valorizace důchodů. Bojují se špatnou dopravní dostupností na řadě míst. Takže prostoru ke změně je opravdu hodně. Ale víte, co se mi hlavě honí ze všeho nejvíc?

Nevím, povídejte…

Myslím si, že změna nemusí vždy znamenat nové věci. Ale také návrat ke starým, osvědčeným. Zejména ve chvíli, kdy se moderní prvky, které mám jinak velmi ráda, ukážou jako problematické. Můj pohled na svět a jeho problémy vychází ze mých celoživotních zkušeností, a tedy také z toho, co nám ukazuje lidová kultura. Dnes na její principy mnohdy složitě přicházíme a překvapeně znovu-objevujeme. Fakt, že jsme ztratili kontakt se svými kořeny, považuji za chybu. Ale nemyslím to negativně – jen si toho všímám a všem říkám: nikdy není pozdě své kořeny znovu nalézt a s nimi si najít odpovědi na otázky, které si sami v životě klademe. A možná také nalézt část životního klidu.

Takže folklor a tradice jako inspirace?

Samozřejmě! Pro mě je to dokonalý otisk způsobu života předků, jejich zkušeností a smýšlení o životě a o přírodě. Jsou to věci, na které jsme možná neúmyslně zapomněli. Dlouhá staletí soužití s přírodou se u našich předků projevovala v péči o zemědělskou půdu, její přirozené dělení na menší části, sázení větrolamů proti erozi, budování tůní a ploch pro záchyt přebytečné dešťové vody…

Narážíte na aktuální povodňové katastrofy?

Je jasné, že na extrémní projevy počasí se nikdy nedá připravit dostatečně. Na druhou stranu už téměř 30 let – od povodní v roce 1997 – se o spoustě opatření proti záplavám mluví, možná se projektují, ale určitě se nerealizují. Pokud je překážkou legislativa pro výkupy či vyvlastnění pozemků ve veřejném zájmu, máme ideální příležitost to napravit. Stejně tak povolování nových přehrad nebo – mnohem lépe a v souladu s tím, co jsem před chvílí řekla – realizace celé škály opatření, která jdou přírodní cestou, ale fungují. Pro příklady nemusíme chodit ani daleko od Prostějova.

Nic to samozřejmě nemění na tom, že si obrovsky vážím práce každého jednotlivce z integrovaného záchranného systému, všech starostů, dobrovolných hasičů, energetiků, ale i spoluobčanů a příslušníků naší armády, kteří pomohli a ještě dlouho budou tuto situaci pomáhat zvládnout.

Děkujeme za rozhovor